Skip to main content

Jana Bernartová:
Tekuté kryštály R0G0B255


Výstava Tekuté krystaly R0G0B255 je součástí stejnojmenného projektu, který Jana Bernartová v současnosti rozvíjí a který se věnuje problematice digitálních barev a jejich interpretace. Digitální barva je ze své podstaty virtuální, na různých zařízeních a v různých výstupech se tedy realizuje odlišně.


Vernisáž vo štvrtok 1. 6. 2017 o 18.00, výstava potrvá do ± 14. 7. 2017, Galéria Plusmínusnula


Relativita existence barev, které dost možná postrádají platónský základ absolutních idejí, jelikož podléhají proměnlivosti percepčního rámce (a to jak fyziologicky, tak v důsledku kulturních a jazykových systémů, jak ukázal např. Ludwig Wittgenstein), je v souvislosti s digitálním přenosem ještě zdůrazněna. Univerzální digitální barva vyjádřená neměnným kódem má při výstupu z „černé skříňky“ různé „inkarnace“, které vůči svému dokonalému digitálnímu předobrazu vykazují různé odchylky. Ty však nemůžeme vnímat jednoduše jako chyby – jak tvrdí sama autorka: „V odkazu na základní vlastnosti digitálního díla podle teoretika Lva Manoviche může dílo koexistovat v různých verzích současně a je modulární. Digitální data, v jejich vizualitě i nevizualitě, jsou pro mne jakousi alfou i omegou – ústředním tématem zájmu.“ Iluzorní představa absolutního ideálu je tedy i ve vztahu k digitálnímu médiu nahrazena koexistencí mnohosti realizovaných verzí.


Pod kódem v názvu výstavy se ukrývá konkrétní typ modré, kterou mnoho zobrazovacích zařízení (především projektory, ale také některé typy televizí nebo monitorů) využívá v základním nastavení při spuštění přístroje nebo v úsporném režimu, a to z čistě praktického hlediska – tato barva totiž nejméně opotřebovává světelný zdroj. Současně jde o barvu, která se v podstatě překrývá s tradičně oblíbeným odstínem modré, s ultramarínem. Historie této ikonické barvy (která měla po staletí své pevné místo v malířství Západu i Východu i v křesťanské ikonografii a jejíž proslulost ve 20. století vyvrcholila v symbolickém aktu přivlastnění daného odstínu Yves Kleinem coby IKB) tedy pokračuje i dnes skrze její využití ve sféře „nových médií“.


Jana Bernartová zvolila jako výstupy pro výstavu v Galerii Plusmínusnula dvě základní formy: projekci a tisk. Moment remediace digitálních dat do podoby hmotného artefaktu se soustředí do samotného výstavního bookletu, který tak funguje na hranici užitého předmětu (nosič informací) a díla, které je nedílnou součástí výstavy. Mediálně přímočařejší je inkarnace R0G0B255 prostřednictvím projektoru – i toto minimalistické řešení ale dokazuje relativitu světelného výstupu. Umělkyně navíc samotnou projekci naprogramovala tak, aby reagovala v reálném čase na přítomnost návštěvníků galerie a na barevné spektrum (přesněji škálu odstínů modré barvy), které se s jejich přítomností či absencí mění.


Text: Tereza Jindrová
Kurátorka: Tereza Jindrová
Preklad: Michal Spáda
Foto: Peter Snadík, Kathrine Thunde
Špeciálne poďakovanie za programovanie projektu: Jan Horváth